In heaven, everything is fine...

„The only real voyage of discovery consists not in seeking new landscapes, but in having new eyes."

POPart

PŘÍTOMNOST

„Odjeď se mnou.“

„Miluju tě!“

Nemohla…i kdyby tisíckrát chtěla…její srdce chtělo, nemohla…konečky prstů se probírala jeho světlými vlasy…zbožňovala každičkou jeho část…cítila jeho horký dech za levým uchem a do očí se jí vedraly první slzy…

„Proč?“

„Taky tě miluju!“

Jemně ji hladil po zádech…opatrně ho odstrčila, došla k oknu a posadila se na okraj…zapálila si cigaretu…zhluboka se nadechla…zadívala se na temnou noční oblohu…pořád jí ještě stékaly po tvářích slzy.

„Námořníku, takhle to být přeci nemělo.“

„Neplač.“

Došel k ní, objal ji okolo ramen a políbil na krk…opět si potáhla.

„Ty už se nevrátíš, žene?!“

„Záleží na tom?“

„Nejspíš ne.“

Vzal jí cigaretu, vdechl kouř a otočil si ji k sobě…zahleděl se jí do očí a políbil ji.

„Vždycky pro mě budeš jenom ty.“

„Lháři!“

Vzal její ruku a položil si ji na srdce.

„Cítíš to? Tak si to zapamatuj, protože od téhle chvíle bije jenom pro TEBE!“

Schoulila se k němu do náruče…pevně ji objal.

„Snila sem o tom, že jednou sednu do vlaku a pojedu…jedno kam, prostě všechno hodím za hlavu a odjedu…život na cestě, žádné usazování, nezastavím se…Víš, jak to myslím?“

„Udělej to! Pojeď se mnou…už to bude jenom lepší, slibuju.“

„Miluj mě, prosím.“

Zvedl ji do náruče a odnesl na postel.

„Jsem tu jenom pro tebe a vždycky to tak bude.“

„Námořníku, víš, že nemám ráda všechna ta velká slova jako nikdy a vždycky.“

„Zbožňuju, když takhle mluvíš.“

Cítila jeho vousy na svém těle…ani nevěděla, jak usnula. Když otevřela oči, oslepil ji proužek světla, jenž pronikal skrze zatažené žaluzie…instinktivně natáhla ruku do míst, kde měl ležet…nic, prázdno…opět zavřela oči.

Žádné komentáře
 
Kdybychom mohli odpustit za to, co se nám stalo. Kdybychom mohli odpustit za to, co jsme my provedli druhým.Kdybychom mohli opustit a nechat tak všechny své příběhy. O tom, že jsme padouši nebo oběti...