In heaven, everything is fine...

„The only real voyage of discovery consists not in seeking new landscapes, but in having new eyes."

Texty

VZPOMÍNKY II.

Středa 16.1. 2008
Z nemocničního deníku podruhé...

Kvůli zvukům helikoptéry a světlům majáčků sanitek mohl tvrdě usnout jen málokdo. O to lépe se sestřičkám vykonávala ranní rutina – klepání, rozsvícení, pozdrav – totiž buzení nás, svých chvilkových svěřenců, odbitím sedmé hodiny.

V polospánku, v polosnu se snažíme trefit do přezůvek a následně dveří v zoufalém pokusu o úsměv či alespoň krapet čilý výraz cestou na rozcvičku. Raz, dva, raz, dva! Za necelých deset minut se zvládneme probudit, dostat na vrchol sil (byť trochu pomíjivý) a opět se unavit.

Snídaně je však pro většinu dostatečnou motivací k očistci a převlečení z večerního úboru do toho každodenního. Ranní menu sestává z všemi velmi oblíbených rohlíků a jogurtu. Komunita proběhne v poklidu a troufám si říct i rekordním čase. Následuje nadšený odchod malých do školy a neméně nadšený odchod velkých do…no ano, tušíte správně, do postelí, i když tentokrát se mezi nimi našlo i několik zrádců, kteří se pustili také do studia.

Čas pádí, čas letí sotva se nadějeme, čeká nás další pokrm – svačina. Jako nůž do zad zapůsobí zjištění, že jablko nahradil pro dnešek někdo jiný – totiž pomeranč. Po spořádání ovoce a dvou partiček karet se odebírá většina na relaxaci – tentokrát přednášenou rádiem.

Ještě než se vyšplhají ručičky hodin k jedenáctce, začíná opět vzdělávací hodinka. Odměnou pilným i méně pilným žákům a žáčkům budiž oběd skládající se z ne zrovna sympaticky vyhlížejícího špenátu, knedlíku a masa. Po jídle se přiřítí příjemný polední klid, jenž každý využívá jinak.

Úderem jedné pak začíná velkým skupina, na níž dali poctivě dohromady pravidla, a malým volno jež mohou i nemusí využít k seznámení s dvěma novými přírostky – Davidem a  Milanem. Před druhou se se zápalem hazardním hráčům vlastním pouští několik adrenalinu chtivých do dalších her karet, ke kterým přemluví i sestřičku Ivetu. Přeruší je až svačina – dnes pro změnu rohlík s mlékem.

Těm, co se poštěstilo návštěv, zákeřných chorob, případně promokavých bot, je chtě nechtě povoleno zůstat na oddělení. Ostatní se vypraví na vycházku…tedy spíš nákup do nedalekého Albertu.

Po návratu se pustí pár kluků do fotbálku, karbaníci se přesunou Člověče, nezlob se. O půl šesté se servíruje večeře – rohlíky, šunka, sýr a banán (v několika případech pomeranč). Večerní program je společný – v komunitní místnosti učíme nově příchozí hrám Čísla a Prasátko, kvíkni, do nějž se zapojují i sestřičky. Na stejném místě proběhne i zúčtování v podobě bodování – ne, ani tentokrát jsme nevychytali nulu.

Po půl osmé má každý na výběr, zda se odebere do koupelny, na pokoj nebo do jídelny k televizní obrazovce. Ať se rozhodne jakkoliv, konečný výsledek je u všech stejný – v devět hodin do peřin a večerka!
Pavla
Žádné komentáře
 
Kdybychom mohli odpustit za to, co se nám stalo. Kdybychom mohli odpustit za to, co jsme my provedli druhým.Kdybychom mohli opustit a nechat tak všechny své příběhy. O tom, že jsme padouši nebo oběti...