In heaven, everything is fine...

„The only real voyage of discovery consists not in seeking new landscapes, but in having new eyes."

Texty

VZPOMÍNKY I.

Pondělí  21.1. 2008
Z nemocničního deníku...

Návrat k tradicím – přesně v sedm nás z hlubokého spánku vytrhne hlasité: „Dobré ráno!“. Dobré? Ale ano, ano…dozajisté přichází další dobré ráno. Pootevřeme oči a téměř okamžitě nás oslepuje proud umělého světla. Z pod peřiny se nechce ven nikomu, ovšem jen do doby, než se ozve: „Mobily!“. Jedni se pak dokonce vzmůžou na převlečení, jiní se ještě v pyžamu vypraví více či méně nadšení na rozcvičku. Po ní už se ošatí i ti největší ospalci a honem na snídani. Máme rohlíky s jogurtem, což bere drtivá většina za vděk. Poté se pouštíme do nezbytné ranní hygieny a rychle na komunitu.

Dnes nás náš pan doktor nezklame a dorazí. Střídají se služby, sdělují body a odměňuje se za ně lepšími pokoji. Nakonec se za luxusnějším stěhuje pouze Romča, Dáda se své výsady dobrovolně vzdává. Na závěr se ještě poinformujeme, kdo má jakého favorita v nedělním hokejovém utkání Karlovy Vary – Plzeň.

Následuje chtě/nechtě odchod malých do školy a velkým začíná samostudium, jež se však stalo synonymem ležení v postelích a pro ty aktivnější přesunem k televizní obrazovce.

Před svačinou vezme naše oddělení útokem četa uklizeček a poctivě vycídí i ten sebemenší koutek, čímž vyplní Elišky přání ze včerejší večerní skupinky. Čistoty chtivý zájemci si pak ještě mohou vyměnit povlečení.

Svačina představuje opět jablko a malí se běží zpátky vzdělávat. K obědu se podává knedlíčková polévka, rýže s kuřecím masem a kompot, případně salát. Následuje polední klid, který je kupodivu skutečným klidem (pomineme-li ovšem neutichající zvuk kladiv a vrtaček ozývající se vytrvale z horních pater).

V jednu mají velcí skupinku v ateliéru, kde malujeme barvami ne sklo…tedy kromě Honzi a Káji, kteří si zvolí raději ty na obličej a vyzdobí se trikolorou. Malí trávili čas na jídelně při kresbě svých rodičů coby zvířat. Před druhou se začnou za dveřmi oddělení a následně i na chodbě a v komunitní místnosti shromažďovat rodinných sezení chtivý rodiče. Po druhé už je vše zase v klidu. Odbudeme si odpolední svačinu (čítající rohlík s mlékem) a v hojném počtu se necháme Ivčou naučit jedné francouzské hře, která nás zabaví až do tří, kdy začínají návštěvy, případně vycházka pro majitele béčka. Komu se nepoštěstí ani jednoho, zůstává a pouští se film.

K večeři máme přichystané rohlíky se sýrem, tatranku a banán. Ve čtvrt na sedm se schází malí v jídelně a měří své síly v Transamerice, zatímco velcí pak mají sraz na pětce, kde je pro ně přichystán bohatý program – 11 otázek, které mají prověřit, jak dobře se známe, následované hrami Prasátko, kvíkni a Sestřička řekla.

V dobré náladě se potom přesouváme za menší skupinou a pouštíme se do arény s bodováním. Večerním programem je, krom hygieny tedy, zvolena kriminálka a po ní hurá do peřin!

Pavla

Žádné komentáře
 
Kdybychom mohli odpustit za to, co se nám stalo. Kdybychom mohli odpustit za to, co jsme my provedli druhým.Kdybychom mohli opustit a nechat tak všechny své příběhy. O tom, že jsme padouši nebo oběti...