In heaven, everything is fine...

„The only real voyage of discovery consists not in seeking new landscapes, but in having new eyes."

Texty

ŠŤASTNÝ JIM

Jim, devatenáctiletý kluk o kterém si mnozí myslí, že je jeho chování tak trochu výstřední, což umocňuje svým vzezřením-černé delší rozcuchané vlasy, několikadenní strniště, prodřené džíny, staré ušmudlané triko s potiskem Doors a potrhaná kostkovaná košile. O tom, že se zrovna jede usmířit se svou přítelkyní, napovídá snad jen kytice rudých růží na zadním sedadle.
Právě teď sedí v autě a čas od času se netrpělivě podívá na hodinky:,, Sakra, proč ta cesta trvá zrovna dneska tak dlouho?!“ Na přední sklo začínají dopadat první kapičky dešťové vody. Plesk, plesk, plesk! Jim zapne stěrače. Najednou někoho spatří u krajnice. ,,Hmmm…nejspíš nějakej stopař.“ Nezpomalí a jede dál, ale po pár metrech prudce zabrzdí a začne couvat. Nejspíš si vzpomněl, jak sám takhle stopoval, aby se dostal na koncert, některého ze svých oblíbených zpěváků. Když se dostal k místu, kde stopař stál, stáhnul okýnko. ,,Brý večer, chcete někam hodit?“ ,,Dobrý,dobrý nemáte cestu přes Wiscont?“ ,,Ne, ale nebude to zas až taková zajíšťka, nastupte si!“,,Mockrát děkuju.“ Stopař, muž kolem čtyřiceti, možná lehce přes, oblečený v pracovním oděvu a čepicí na hlavě, se usadil na místo spolujezdce.
,,Ty růže, na zadním sedadlu, jsou pro Vaši matku?“, snažil se Mitchell, jak se představil, navázat rozhovor. Jim se pousmál. ,,Ne, jedu za svou přítelkyní, takže kytky jsou pro ni.“,, Ach tak.. no jo vy mladí, a jak jste se seznámili?“
, Jak může bejt někdo tak zvědavej,ale co...stejně si za chvíli vystoupí a vícekrát ho už neuvidím,tak proč mu nevyprávět,jak to začalo,alespoň cesta rychleji uteče.´Jim se nadechl a začal:
,, Na začátku prázdnin jsem se rozhodl zajít do kina. Koupil jsem si lístek, na nějakou hloupou komedii to bylo, sedl si na sedadlo číslo 37 a čekal, za dvanáct minut měl film začít. Seděl jsem úplně vzadu a sledoval, jak se kino postupně zaplňuje. Byl jsem do toho natolik zabrán, že jsem si ani nevšiml, kdo si ke mně přisedl.
,,Ahoj!“ Trhl jsem sebou a podíval se po hlase .Po mé pravici seděla Trendy, nejkrásnější holka ve městě. ,,N..n..nazdar!“, vykoktal jsem a v tu chvíli bych se nejraději propadl. ,,Ty máš rád francouzké filmy?“, zeptala se mě a já v tu chvíli nedokázal přijít, proč se mě na to ptá. Asi jsem byl zticha moc dlouho, protože se tázala znova. ,,Víš přece, že tohle je francouzký film? Promiň, hloupá otázka, jistě že to víš, když si tady.“ Jak jsem to , proboha, měl vědět?! ,,No jasně, že vím a mám je rád.“, rozhodl jsem se pro lež. Rozhovor se dál odvíjel formou ona mluví- já přikivuju. Po pár nekonečných minutách začal film. Nevěděl jsem, co dělat. Rozhodl jsem se pomalu sunout ruku směrem k jejímu kolenu. Všimla si toho a pošeptala mi: ,,Víš, jsem hrozně ráda, že tu sedíš vedle mě.“ ,,A teď jsi ji políbil,že jo?“, vykřikl nedočkavě Mitchell. ,,Kdybys mě nepřerušil, už ses to mohl dozvědět. Opravdu jsem se k ní začal přibližovat, už už jsem ji chtěl políbit, když v tom se ozval křik: ,, Hoří! Utíkejte! Všichni utíkejte! Hoří! Hoří to tu!“. Všichni se zděšeně začali hrnout ke dveřím, které se tak ucpaly. Ozývaly se zděšené výkřiky. Všichni panikařili. A já? Jako jediný jsem zůstal sedět. Ani nevím proč, prostě jsem jenom seděl, jako by se mě to všechno, co se dělo kolem, netýkalo. Díval jsem se na dav, na lidi, co se snaží zachránit. A v tom moji pozornost upoutal klavír. Stál v rohu na podiu. Nevím, co mě to popadlo, ale vstal jsem a šel k němu. ,,Tys byl v kině, kde hořelo a místo aby si se snažil zachránit, šel jsi ke klavíru?“ , vpadl mi Mitchell opět do řeči. ,, No vlastně ano, šel jsem k němu, sedl si na stoličku a začal hrát. Okolo mě bylo peklo a já se nezmohl na nic jinýho než hraní. Po chvíli se všichni sklidnili, poslouchali a pomalu vycházeli ven. Byl to zázrak. Já jen koukal, jak sedačky na kterých ještě před chvílí seděli lidé, olizují plameny a hrál jsem. Najednou mě někdo chytl a táhl pryč. Před kinem jsem začal hledat Trandy, stála pár kroků ode mě a hypnotizovala mě pohledem. Došel jsem pomalu k ní. Obejmula mě a políbila. ,,Za co ty bylo?“, zeptal jsem se. ,, Víš, že jsi těm lidem tam zachránil život?“ Zmohl jsem se jen na dvě slova: ,, Nezajdem někam?“
Od té doby jsme byli nerozloučitelní.Trávili jsme spolu každou volnou chvilku a já se do ní zamiloval, jenže prázdniny netrvají věčně a ona musela odjet do Oklahomy, kam chodí do školy. Myslel jsem si, že těch 200kilometrů, který by nás dělily zvládneme, každý víkend bych za ní jezdil, jenže ona mi poslední den prázdnin řekla: ,,Víš, mám tě moc ráda, ale vztah na dálku nemá cenu. Byla by to pro mě jen další povinnost. Sbohem. “Já...na nic jsem se v tu chvíli nezmohl. Nechal jsem ji jen tak odejít. Po týdnu trápení jsem vzal telefon a zavolal jí. Řekl jsem,jak moc mi chybí a ona mi odpověděla, že to cejtí stejně. Slíbil jsem, že za ní přijedu, najdu si tam práci a budeme spolu. Chápeš to, Mitchelle, spolu. Jen mi dva! Za půl hodiny budeme zase spolu!“ Jim se celý třásl štěstím.
Za pár minut byli ve Wiscontu a Mitchell vystoupil.,, Děkuju za svezení a přeju hodně štěstí v novém životě. “,,Není zač,tobě taky.“ Dveře se zabouchly. Jim zapnul rádio ,,….bliží se silná bouře, řidiči by si…“PRÁSK! Někde nejspíš uhodil blesk. Ozvalo se podivné křupání. Jim se ještě stihl podívat skrz čelní sklo nahoru- přímo na jeho auto padal obrovský strom. Už bylo pozdě přidat plyn, už bylo pozdě na strhnutí volantu.
Trandy seděla v pokoji na své koleji a měla zaplou televizi. Těšila se až dorazí Jim, její Jim.V televizi běželi večerní zprávy. Už to byl týden, co ho neviděla…,, silná bouře…“…připadalo jí to jako celá věčnost…,,si vyžádala první oběť..“,..ale kde je?Měl tu už dávno být..´,,..stal se jím teprve devatenáctiletý…“,..třeba se stavil ještě někde na jídlo..´,,..mladík, který jel po silnici směrem na Oklahomu…“Trandy zpozorněla. ,To přec není možný´,,..na jeho auto dopadl strom..“,Pane bože, to je Jimovo auto..´,,..mladíkovi už bohužel nebylo pomoci..“,Jime, ty jsi přece nemohl umřít, ne teď…´,,..byl na místě mrtvý!“,..ne takhle!´,,V zologické zahradě se narodilo slůně..“Trandy začala plakat.,,…jmenuje se Bimbo..“Bušila pěstmi do polštáře a plakala.,,..Bimbo dělá první krůčky..“,Proč zrovna Jim?Proč on?´,,…za pár týdnu si bude pochutnávat na ovocné míse.“
Poslední komentáře
12.05.2014 21:12:06: www.orif24.cz www.oriflame.cz
11.07.2012 17:30:23: www.oriflame-kromeriz.cz registrace u oriflame cz Vám získejte krásné slevy
16.06.2012 03:37:22: www.penzijni-pripojisteni-info.cz/penzijni-pripojisteni penzijní připojištění daňové úlevy
18.05.2012 13:43:16: www.ellis.cz Test pohlaví dítěte
 
Kdybychom mohli odpustit za to, co se nám stalo. Kdybychom mohli odpustit za to, co jsme my provedli druhým.Kdybychom mohli opustit a nechat tak všechny své příběhy. O tom, že jsme padouši nebo oběti...