In heaven, everything is fine...

„The only real voyage of discovery consists not in seeking new landscapes, but in having new eyes."

Texty

Hezky česky

Dvacet let. Dvacet let od doby, kdy jsme se stali demokratickou zemí. Dvacet let od doby, kdy nám byla vyzvoněna svoboda. Ovšem paměť některých je za těch dvacet let poněkud krátká. Jak si jinak vysvětlit, že Komunistickou stranu Čech a Moravy volilo před třemi lety 12,81% z nás? Tu samou stranu, kvůli níž přišlo na popravišti o život 248 lidí. Tu samou stranu, kvůli níž zemřelo 4 500 odsouzených ve vězeňských celách, kam se dostali spolu s 200 000 dalšími v politických procesech. Tu samou stranu, která udělala dobré třetině našeho národa ze života peklo.

Jistě, nezaměstnanost i kriminalita byly několikrát menší…a když člověk držel hubu a krok, měl své jisté. Komu by to nevyhovovalo? Odpověď je jasná. Nevyhovovalo by to všem těm, kteří chtějí mít svůj názor a veřejně ho prezentovat. Nevyhovovalo by to všem těm, kteří chtějí poznávat nové věci, nové lidi, nová místa a komplexně se vzdělávat. Nevyhovovalo by to všem těm, kteří chtějí žít a ne jen přežívat. Je smutné vidět, že takových lidí tady bylo, je a nejspíš i bude zoufale málo. To my (a nikdo jiný) jsme si tuto stranu dobrovolně zvolili v roce 1948 jako první (a jediní) v demokratických volbách. To my jsme (až na pár výjimek) žili život podle jejích pravidel.

Pravda, narodila jsem se až po roce 1989. Všechny informace o době předešlé mám pouze zprostředkované a neúplně. Neprošla jsem si tím. Nemohu tudíž s určitostí vědět, jak bych se zachovala já. Také nemám právo nikoho odsuzovat (a nečiním tak). Avšak zároveň věřím, že věci mohly vypadat poněkud jinak, vzepře-li bychom se té svojí lhostejné české povaze. Škoda. Škoda, že se tak nestalo. Škoda, že když už se tak nestalo, nepoučili jsme se. Škoda, že si v naší malosti dostatečně nevážíme lidí, kteří bojovali (ať již jakýmkoliv způsobem).

Nakonec jsme se té demokracie přeci jen dočkali ( doslova, protože celých těch čtyřicet let jsme pouze čekali…a snad i doufali ve změnu). A tak ano, ztracená vláda věcí našich se k nám zpět navrátila. Pravda, chvílemi si s ní nevíme zrovna moc rady, avšak buďme rádi alespoň za to málo, co máme, a snažme se svou svobodu chránit.

Žádné komentáře
 
Kdybychom mohli odpustit za to, co se nám stalo. Kdybychom mohli odpustit za to, co jsme my provedli druhým.Kdybychom mohli opustit a nechat tak všechny své příběhy. O tom, že jsme padouši nebo oběti...