In heaven, everything is fine...

„The only real voyage of discovery consists not in seeking new landscapes, but in having new eyes."

Texty

ANTIKRIST

Šílenství.Úzkost. Bezmoc. Vykoupení. Zhnusení. Bezvěrství. Smutek. Mrazení. Šok. Nenávist. Strach. Beznaděj. Slova, která vás napadnou jako první. Pocity, které se vás budou držet ještě dlouho po zhlédnutí.

Nemá cenu rozebírat děj…popravdě děj v tomto filmu vůbec nevnímáte (nebo alespoň velmi okrajově). Myšlenka? Ano, zastánkyně feministek se bouří. Antikrist však podle mě nezobrazuje nenávist k ženám. Zobrazuje nenávist úplně jinou. Skrytou. Hlubokou. Širokou. Nenávist , kterou si v sobě každý nosíme již od prvopočátku. Nenávist, která se vás zmocní také.

Racionalita a chaos. Intelekt a pudovost. Rozum a vášeň. Muž a žena. Kontrasty, na nichž film staví. Od první vteřiny prologu do poslední druhé kapitoly nespustíte oči z plátna. Vizuálně je film dokonalý. Skvělá kamera vás donutí třást se, když se třese hlavní hrdinka. Zvedá se vám žaludek, když je špatně jí. Instinktivně se chytnete za nohu, když se spálí. Jste s ní…chápete a částečně  cítíte její bolest, ovšem lítost nebo soucit se nedostavují, protože v každém okamžiku cítíte zlo. Skryté. Plíživé. Všudypřítomné. Sex je nutností. Pudem. Pouhým aktem chvilkového úniku. Láska? Ne! Jen obsese. Posedlost. Zaujetí.

V druhé polovině filmu propukne čisté zlo naplno v té nejsyrovější podobě. Věříte absolutně všemu, co se na plátně odehrává. V mnoha scénách čekáte, že přijde zvrat. Šok. Úlek. Nepomůže vám to. Stejnak sebou trhnete. Vykřiknete. Nestihnete odvrátit zrak. Zmocní se vás bezmoc, protože Trier je manipulátor. Brilantní manipulátor, který vás dostane, kam se mu zachce a vy s tím moc nenaděláte. Říkáte si, že další dávku šílenství již nevydržíte, že tohle bylo příliš, avšak nakonec zůstanete sedět. Jednoduše nemůžete odejít a přejete si (nejvíc ve svém životě), ať to skončí. Ať se stane cokoliv, jenom nesmí pokračovat!

Oba herci byli dokonalí. Lars von Trier jakbysmet. Ano, zasloužili by si mnohá ocenění. Kdyby bylo na mně přiřknu jim všechna, ovšem ihned poté hlasuji, aby zmizeli. Ještě hodně dlouho nevejdu do lese, aniž bych si vybavila Antikrista. Ještě hodně dlouho nebudu moct zavřít před spaním oči, aniž bych viděla lišku. Ještě hodně dlouho se budu děsit při sebemenším podivném zvuku.

Zlo již není abstraktní pojem. Zlo se zhmotnilo v Antikristu. Filmu prodchnutém symboly a odkazy. Filmu, který se ani v nejmenším nepodbízí. Filmu vzbuzujícím ve mně neklid, otázky, emoce a také jistotu, že ho již nikdy nezhlédnu. Filmu, jenž nebyl natočen primárně pro peníze (ano, možná jsem naivní), ale jako zoufalá terapie Triera z nutnosti. Jemu se dle poklidného epilogu pravděpodobně již spí dobře. Já neusnu ještě hodně dlouho. Nechť VLÁDNE CHAOS!
Žádné komentáře
 
Kdybychom mohli odpustit za to, co se nám stalo. Kdybychom mohli odpustit za to, co jsme my provedli druhým.Kdybychom mohli opustit a nechat tak všechny své příběhy. O tom, že jsme padouši nebo oběti...