In heaven, everything is fine...

„The only real voyage of discovery consists not in seeking new landscapes, but in having new eyes."

POPart

MINULOST

Rozpálený písek ji pálil do chodidel…poslouchala hluk vln dotěrně narážejících na pobřeží…mnoho lidí by řeklo, že slunce nesnesitelně sálá, ale ona si to užívala…nechávala si každičkou část těla hýčkat paprsky…

...přiblížila se k vodě, kde naopak písek příjemně chladil…každou její stopu smývala chladná voda…a ona si uvědomila, jak moc je všechno chvilkové…automaticky stočila pohled na něj…seděl opřený o rozeklanou skálu s hlavou kdesi v oblacích…vítr mu lehce cuchal vlasy slepené mořskou solí…v týdenním strništi sem tam zahlédla zrníčko jemného písku…temně hnědé oči upíral kamsi k obzoru…podpaloval jednu cigaretu od druhé…její Námořník, její anděl, její spasitel…pokud si do téhle chvíle nebyla jistá…jistá jím…teď se přesvědčila…uvěřila, že tohle byla jediná správná možnost…najednou se jí zdál hrozně hubený…a asi to byla pravda…měla o něj trochu strach a na chvilku ji napadlo, že by mu měla něco říct, ale pak si s hrůzou uvědomila, že nechce, aby se změnil, žetohle je ejden z důvodů, proč ho miluje…obrátil hlavu směrem k ní…na tváři se mu objevil lehký úsměv…cítila, jak ji jemně sevřel pocit bezpečí…vyvolával ho v ní…vstal, udělal několik kroků směrem k ní a uchopil ji za ruku…stejně jako tenkrát, když myslela, že umře…usmáli se na sebe.

Žádné komentáře
 
Kdybychom mohli odpustit za to, co se nám stalo. Kdybychom mohli odpustit za to, co jsme my provedli druhým.Kdybychom mohli opustit a nechat tak všechny své příběhy. O tom, že jsme padouši nebo oběti...