In heaven, everything is fine...

„The only real voyage of discovery consists not in seeking new landscapes, but in having new eyes."

Čeština

Sushi, co má duši

,, Když se stane něco špatného, pijete, abyste na to zapomněli, když se přihodí něco dobrého, pijete, abyste to oslavili, a když se nestane nic, pijete, aby se něco stalo.“

Charles Bukowski

 

    V básních Charlese Bukowského nehledejte rýmy, nahledejte v nich ani strojenou krásu či podbízivost. Začtěte se do nich – v mnohých naleznete ukrytou hlubokou pravdu, jiné vás udiví, překvapí, nebo ,, jen“ pobaví. Básnické sbírky Někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl a Láska je pes od sebe dělí deset let. Deset let na samotném okraji americké společnosti. Deset let strávených s levným vínem, pouličními dívkami a cigaretami. Deset let v těch nejšpinavějších podnájmech.

 

    Láska je pes, kniha čítající na sto padesát básní o ženách a pro ženy. Ženy, ať už mladé, staré, krásné nebo podivné, ženy, co přichází, ženy, co odchází, a starý opilec Bukowski, který opěvuje jejich těla, spílá jejich vrtochům, ale – a to hlavně - je miluje.  Na jedné straně popisuje románky netrvající déle než jednu noc, na straně druhé dokáže psát o lásce a ničím nezkaleném obdivu k nim s takovou něhou, až to vyráží dech.

    V některých básních nám přibližuje i období konce šedesátých let v Kalifornii, líčené nesmiřitelně sarkastickým a kritickým pohledem zkušeného pijana a povaleče, kterého žádné květinové a mírové ideály nedostanou.

   Básně z let 1974 – 1978 vzdávají také hold americké svobodě slova – někoho může šokovat otevřenost a porušování morálních i etických zásad. Ovšem Charles Bukowski tohle uměl podat nenuceně, přirozeně, až s jakousi vulgární noblesou.

 

   Oproti tomu sbírka Někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl  částečně opouští od autorovo oblíbených témat (alkohol, ženy, dostihy). Skoro sedmdesátník Bukowski zde rekapituluje svůj bouřlivý život.

   Nečekejte ovšem sentimentální, sebelítostivé a rezignované verše snažící se dojmout vás. Ani na stará kolena se totiž ,,Buk“ nevzdává pro něho tolik typického sarkasmu, ironie, nadsázky a černého humoru. Pořád se ještě dokáže vtipně strefovat do soudobé společnosti, pořád ještě zvládá prolít hrdlem litry vína a odvést si z baru domů mladou holku. Pouze si čím dál častěji uvědomuje, jak moc na něj doléhá samota a jak proklatě málo času mu na to, aby s tím něco udělal, zbývá.

 

 

 

 

   Ze starších básní pryští radost ze života (i když zkaženého). Henry Chinaski (autorovo alterego) si požitkářsky vychutnává každičký okamžik, nemyslí na budoucnost. Je šílencem, poustevníkem, milovníkem…něžný i krutý, ale nikdy tentýž.

   Zatímco v tvorbě z let 1985 – 1986 se Bukowski ukazuje ve zcela jiném světle. Částečně zklidnil svého bouřlivého ducha, vzpomíná, filozofuje, zároveň však hodlá bojovat až do posledního dechu proti stáří.

   Je téměř nemožné rozhodnout se, která z rolí sluší Charlesovi více. Každá z nich ho zachycuje v jiném životním období. Obě dohromady dokumentují jeho umělecký vývoj. Proto si nemyslím, že by se měla jedna nad druhou vyvyšovat – jako celek jsou nejsilnější.

    Ať už ,,Buk“ řeší ve svých básních cokoliv, vždy je z nich cítit jeho upřímná snaha o co nejvěrohodnější zachycení skutečnosti. A nebo takhle. Berte dílo Charlese Bukowského jako sushi. Jistě, syrovou rybu nepozře každý, ale kdo nemusí mít všechno s knedlíkem a na smetaně, ten by se po něm utloukl!

 

 

    Recenzované knihy:

·        Bukowski, Charles. Básně 1974-1978, Láska je pes. Praha: Pragma, 1994. 299 stran

          ISBN: 80-85213-64-8

·        Bukowski, Charles. Básně 1985-1986, Někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl. Praha: Pragma, 1993. 307 stran

          ISBN: 80-7205-970-X

Žádné komentáře
 
Kdybychom mohli odpustit za to, co se nám stalo. Kdybychom mohli odpustit za to, co jsme my provedli druhým.Kdybychom mohli opustit a nechat tak všechny své příběhy. O tom, že jsme padouši nebo oběti...