In heaven, everything is fine...

„The only real voyage of discovery consists not in seeking new landscapes, but in having new eyes."

Čeština

PRO TY, KDO SE PTAJÍ

aneb máte rádi překvapení?

Bavilo by vás rozbalování dárků, kdyby jste věděli, co se pod obalem skrývá? Bavilo by vás sportovní utkání, kdyby jste znali výsledek? A bavil by vás vůbec život, kdyby jste věděli, co vám každý den přinese? Troufám si říci, že ne! Samozřejmě, vše by bylo jistojistě jednodušší, ale také neuvěřitelně nudné. Nebývají ty nejkrásnější věci neočekávané? Překvapující? Zahalené tajemstvím?

 

Woody Allen tohle všechno ví. Proto ve svém filmu Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, a báli se zeptat začne coby šašek citovat ze Shakespeara. Proto se v další části objeví obří ňadro hrozící každému ukojením. Proto nechá praktické lékaře zamilovat se do ovce a opustit svůj dosavadní „dokonalý“ život. Kdybych neznala Allenovu tvorbu, mohla bych jeho dílo brát jako bláznivou komedii, avšak takhle jsem si každou minutu pokládala otázku – proč? Co tím asi myslí? Woody nám na žádnou z nich neodpoví. Pouze ukáže tu nejabsurdnější variantu a nechá nás vyvodit si vlastní závěry, protože ví, že není nic horšího než člověk bez fantazie.

 

Film měl v době svého vzniku problém dostat se do běžné distribuce v Americe. V zemi, která se chvástá svou demokracií. V zemi, kde se klade neobyčejný důraz na svobodu slova a projevu. Nemohu se zbavit dojmu, že v celé věci nešlo ani tak o sexuální otázky. Ano, pravdou je, že samotné slovo sex se objevuje již v názvu a provází celý snímek, avšak nevybavuji si jedinou scénu, kde by s objevila nahota či samotný akt (nepočítám-li tedy nadšence s bochníkem chleba). Problém je spíše v tom, že Woody se ve svém díle vysmívá své zemi, svým lidem. Nečiní tak ovšem okatě, nýbrž pod rouškou jemného humoru. Myslím si, že tento film natočil jednak kvůli tomu, aby vyzkoušel, co všechno společnost okolo něj vydrží a jednak aby dokázal, že ačkoli je svoboda projevu krásná věc a mnozí se jí rádi opájejí, není potřeba jít ve všem až na dřeň. Proč ukazovat věci přímo, když to můžeme udělat v náznacích tak, abychom vyvolali zvědavost, napětí, touhu odhalit víc?

 

Proto, kdybych měla zvolit jednu z Allenových povídek, vybrala bych si tu poslední. Ne snad díky originálnímu nápadu nebo neopakovatelným scénám sršícím vtipem, ale kvůli tomu, že nejlépe dokládá výše popsané. Příjemná schůzka dvou lidí s reprodukčním vyústěním se tu mění v obyčejnou zmechanizovanou práci mužíčků řídící celé tělo. Večer s kouzelnou atmosférou dvou zamilovaných lidí se stane systematickým vědeckým pokusem….

 

Myslím si, že hlavní myšlenka tohoto filmu je stejná jako Woodyho humor a vlastně i většina jeho tvorby. Allen by nám vše mohl naservírovat přímo, hezky po lopatě, aby nebylo pochyb…mohl by nám to naservírovat, jak to většině pohodlných lidí vyhovuje…hlavně si moc nelámat hlavy, zbytečně nepřemýšlet… ale tím by nás připravil o tu nejkrásnější stránku umění, totiž o možnost se sami sebe ptát. Neboť umění není, dle mého,  o předkládání odpovědí, nýbrž o schopnosti vyvolávat otázky.

 

Žádné komentáře
 
Kdybychom mohli odpustit za to, co se nám stalo. Kdybychom mohli odpustit za to, co jsme my provedli druhým.Kdybychom mohli opustit a nechat tak všechny své příběhy. O tom, že jsme padouši nebo oběti...